Nezateplenou střechou uniká čtvrtina tepla z domu, pokud se bavíme o šikmé střeše. Nejčastějším důvodem zvýšených ztrát je špatná volba materiálu, špatné provedení, nětěnostni a improvizace na stavbě. Čím větší střešní plocha, tím vyšší pravděpodobnost ztráty tepla.
U pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350–450 mm. Tuto tloušťku je možno snížit např. moderními tenkoprofilovými krokvemi, nebo účinnější tepelnou izolací. Izolace by se měla provést min. ve 2 vrstvách, aby došlo k přerušení tepelného mostu.
Pro střešní krokve o velikosti 120×160 mm a osové vzdálenosti á 900 mm je min. tloušťka izolace 220 mm pro střechu do 45° a nad 45° je min. tloušťka 180 mm
Zateplení šikmé střechy je nejčastěji řešeno dvěma hlavními způsoby: zateplení nad krokvemi nebo zateplení mezi a pod krokvemi. V podstatě se jedná o volbu zateplení do exteriéru nebo interiéru. Možná je také kombinace obou způsobů.
Nejčastěji se zatepluje minerální vatou, což je dnes standard. Nadkrokevní izolace (směrem do exteriéru) je poměrně novým způsobem zateplování. Hlavní nevýhodou minerální vaty je, že jen stěží budou vypadat hezky uznané dřevěné prvky a sníží se plocha půdních prostor.
Pokud chceme tedy půdu obývat je dobré využít tvrdé polyuretanové, resp. polyizokyanurátové izolační panely s označením PIR izolace. Pokud ale půda není obytná a budeme zamezovat pouze tepelným ztrátám,je možné použít foukanou izolaci (například celulózovou), která pronikne do všech dutin a při jejíž rychlé aplikaci se netvoří žádný odpad. Dále existují izolace stříkané či minerální. Dále je možné podlahu půdy vyrovnat a pod finální podlahovou vrstvu položit tepelný izolant, nejlépe tvrdé desky.